|
|
 |
|
| Kolem Portugalska přinejmenším proplul v jeho dějinách kdekdo - raní řečtí mořeplavci, Féničané (kolem roku 1104 př. n. l.), po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem, v roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů. V 5. století vznikla na severozápadě poloostrova Svébská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty Portugalské hrabství; od roku 1139 hrabě Alfons I. Portugalský již vystupuje jako první portugalský král. Tzv. reconquista byla z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Córdobský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských království – Španělska a Portugalska. Za pomoci křižáků z různých evropských zemí dobyl Alfons I. Lisabon v roce 1147; reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, zatímco v sousedním Španělsku trvala až do roku 1492. Další století nesoucí se ve znamení zámořských objevů jsou popsána později. Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. V roce 1926 došlo k vojenskému puči. António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí, se roku 1932 chopil moci a zavedl v zemi zmítané krizí diktaturu založenou na autoritářském konzervatismu, nacionalismu a imperialismu ve spojení s římskokatolickou církví; takzvaný Estado Novo, vyhlášený následujícího roku, trval 41 let (sám Salazar byl předsedou vlády do září 1968). Rozklad koloniálního panství započal rokem 1961, kdy Indie připojila území Goa a další portugalské osady a v řadě dalších kolonií zanedlouho vypukly osvobozenecké boje. Nákladné a neúspěšné koloniální války přispěly k pádu salazarovského režimu. Marcelo Caetano, nástupce Salazara, byl svržen armádou během tzv.Karafiátové revoluce, která začala 25. 4. 1974. Důsledkem bylo i ukončení bojů s koloniemi a rychlé uznání jejich samostatnosti - Angola (býv. Portugalská západní Afrika, nezávislost vyhlášena po 14 letech guerillové války v roce 1975), Mozambik (republika vyhlášena rovněž v roce 1975, po 11 letech osvobozenecké války), Guinea-Bissau (býv. Portugalská Guinea, nezávislost vyhlášena 1973 a o rok později uznána), s ní společně za nezávislosti bojující Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975). Portugalsko nastoupilo cestu pluralitní demokracie, v roce 1986 vstoupilo společně se Španělskem do Evropského společenství. V roce 1999 do Eurozóny a předalo Číně Macao. poskládáno z wiki |
|
| Rozlišení: 600 x 400 | |
| Počet fotek: 377 | Nápověda | |